Františku, co předcházelo vernisáži Tvé předposlední výstavy?
Prezentaci kolekce 60 barevných fotografií lidových krojů a zvyků naší země v jihoruském Novorossijsku předcházelo navázání kontaktů s Ministerstvem zahraničních věcí a uspořádání mé první zahraniční fotografické výstavy v říjnu roku 2002 v Moskvě v rámci Týdne kultury České republiky. Tato výstava v Českém centru v Moskvě, kterou osobně zahajoval velvyslanec ČR v Rusku Jaroslav Bašta, byla přijata velmi pozitivně a umožnila moji práci na dalším projektu. Jeho výsledkem je kolekce 37 velkoplošných panelů s 60 barevnými snímky, která je určená pro české krajanské spolky v USA a Kanadě. Ovšem ještě předtím, než byla kolekce snímků do zámoří odeslána, projevili o ni zájem představitelé krajanů v chorvatském Daruvaru a v jihoruském Novorossijsku, kam jsem zavítal osobně.

Při jaké příležitosti byla Tvá výstava v Rusku?
V rovinách úrodné Kubáně a v podhůří Kavkazu poblíž Novorossijska je komunita necelých dvou tisíc českých krajanů, kteří zde žijí již déle než sto let. Je zajímavé, že doposud se hlásí k rodné zemi, dospělí, dnes již čtvrtá generace od dob přistěhovalců, znají český jazyk a učí své děti a vnuky české lidové a obrozenecké písně. Nemýlím-li se jeden z jejich předků - snad jménem Hejduk - přinesl do úrodných kubáňských rovin kořen vinné révy a založil tak tradici dnešního pěstování révy vinné v tomto kraji. Česká komunita projevila zájem o zřízení Českého střediska v Novorossijsku, a to bylo právě počátkem ledna letošního roku za účasti velvyslance ČR v Rusku Jaroslava Bašty otevřeno. Součástí byla také vernisáž mých fotografií.

Jak byla výstava přijata?
Výstavní panely s fotografiemi pokryly všechny stěny nevelké, stylově zařízené klubovny a vstupního prostoru nově otevřeného Českého střediska. Všichni přítomní, a byli mezi nimi nejen představitelé Krasnodarského kraje a města Novorossijska, ale také delegace řecké, turecké a gruzínské národnosti, jimi byli obklopeni a ze všech stran na ně silně působila krása a barevnost českých, moravských a slezských lidových krojů. Cítil jsem, že moje fotografie přítomné hosty zaujaly, a že jim přiblížily kus naší krásné a pro ně 2 500 km vzdálené země. Věřím, že prezentované záběry u nich posílily zájem o Českou republiku a její kulturu. Potěšil mne zájem některých z nich o zaslání vybraných snímků, což velmi rád učiním. Osobně jsem se mezi svými fotografiemi i našimi hostiteli cítil velmi dobře.

Měl jsi možnost navštívit zajímavá místa v Novorossijsku a jeho okolí?
Bohužel mnoho času nebylo. Moje cesta na jih Ruska byla vysloveně pracovní, volný čas nebyl. Po tříhodinovém zpoždění, necelé dvě hodiny po příletu do Novorossijska, bylo slavnostní otevření střediska, večer pak večeře s představiteli kraje a města a druhý den dopoledne tisková konference na místní radnici. Teprve po ní jsme se krátce prošli centrem města, a pak cestou zpět na 50 km vzdálené letiště ve městě Anapa, jsme se zastavili na prohlídku vinařského družstva a navštívili památník obětí těžkých bojů zde probíhajících za II. světové války. Obě místa spojovala osoba bývalého generálního tajemníka L. Brežněva, který v té době velel obraně Novorossijského kraje. V jednom z velkých sklepů navštíveného vinařského závodu měl velitelství, o čemž dodnes svědčí starý a zašlý nápis na stěně u vchodu. Místní nás také upozornili na skutečnost, že od 17. do 25. dubna 1943 dopadlo na každého obyvatele kraje denně 1 250 kg bomb. Z tohoto množství železa vytvořili "strom", který je součástí zmíněného památníku.

Je zřejmé, že jsi ochutnal kubáňská vína. Jaká byla?
Přiznám se, že nejsem příliš velký znalec vín, spíše konzument. V tomto ohledu mne velmi překvapil pan velvyslanec J. Bašta, který o víně, jeho chutích i charakteristických vlastnostech hovořil rusky velmi fundovaně. Vinařské družstvo ve městě Myskhako není příliš velké, i když výroba vína zde byla zahájena již ve 30. letech minulého století. Městečko leží na pobřeží Černého moře a vinařské tratě se táhnou na slunných stráních podhůří blízkého Kavkazu. Je zde subropické podnebí s dostatkem slunečního svitu a teplých dnů po celý rok. Oblast je uzavřena od severovýchodu a blízkost moře dodává dostatek vlhkosti. Místní podnebí si pěstitelé vychvalovali a představili nám osm druhů chuťově různých vín. Ty dodávají především na jihoruský trh. Vína jsou to vynikající, chuťově blízká některým našim značkám. Přestože družstvo dodává svá vína především na místní trh, na stěnách prezentační místnosti byla vystavena uznání a diplomy také ze zahraničí. Mezi nejvýznamnějšími se skvěla zlatá medaile z výstavy vín v Bratislavě. Na nádvoří závodu právě čistili zaměstnanci obří dubové sudy, v nichž doposud část úrody dozrává, i když již vína vyrábějí také moderním způsobem v kovových tancích.

Možná by naše čtenáře zajímalo také to, jaká byla cesta?
Cestování bylo náročné. Během čtyř dnů jsem se postupně pohyboval po trase Praha - Moskva - Novorossijsk - Moskva - Praha. Celkově to bylo více než 11 000 km. Lety byly klidné, ale bylo by ode mne nefér nepřiznat, že jsem měl obavy. Všechny lety zajišťovaly ruské aerolinky. Z Prahy jsme letěli letadlem IL 86, v Rusku jsme se přepravovali mnohem menšími a staršími stroji typu TU 154 a zpět domů jsme letěli moderním Airbusem A320. Především místní lety předcházely různé zvěsti o zastaralém a technicky méně dobrém stavu letadel. To se potvrdilo druhý den v Moskvě, když po hodinovém čekání na odlet, během něhož technici a letištní personál hledali "závadu" na připravovaném letadle, jsme byli i se zavazadly vykázáni z tučka a po dalších dvou hodinách čekání v letištní budově nastoupili do jiného stroje a s ním po další půlhodině odletěli na jih. Novorossijsk nemá letiště, a tak jsme přistáli v 50 km vzdáleném městě Anapa. Vítala nás rozlehlá letištní plocha v naprosté rovině, kterou střežili dvoučlenné vojenské hlídky se samopaly sedící v gazech. Odbavení bylo rychlé; vlastně se nekonalo. Jen jsme počkali vedle jediné letištní budovy pod dohledem vojáků na svá zavazadla a pak byli propuštěni za bránu. Zřejmě stačilo důkladné prověření v Moskvě. O to více byli všichni cestující prohlíženi a kontrolování před cestou zpět. Anapa leží necelých 200 km od Beslanu a obavy z útoků na letecké linky byly po pádu dvou pravidelných linek v této oblasti před časem určitě oprávněné. Zavazadla byla kontrolována několikrát a přes osobní kontrolu a prohlídku šel každý bosky, v kalhotách a jen v košili. Hodinky, opasky, brýle, peněženky, příruční zavazadla, boty, klíčenky - to vše bylo podrobně prohlíženo, včetně prohlídky každého cestujícího.

Jak vypadá země z letové hladiny?
Linky osobní letecké dopravy létají rychlostí 900 km za hodinu ve výškách 10 000 až 12 000 m, kde venkovní teplota dosahuje mínus 60°C. Znamená to, že se letí nad mraky. Ty jsou ozářené sluncem a vypadají jako nekonečné bílé pláně právě napadlého sněhu. Kvůli mrakům země moc vidět nebyla. Jen ojediněle se objevila a pak z té výšky vypadala jako velká skládačka puzzlí. Rozeznat bylo možné vodní plochy, lesní porosty, pole. Při zpáteční cestě jsme měli štěstí. Nad Moskvou nebyl smog ani mraky, a tak jsme před podvečerním přistáním viděli z ptačí perspektivy celé rozsvícené ruské hlavní město doslova jako na dlani. Byla to nádherná podívaná. Z výšky několika málo kilometrů bylo vidět osvětlené magistrály v několika kruzích obepínající Moskvu, jednotlivá sídliště, Lomonosovu univerzitu i střed s Rudým náměstím. Okraje Moskvy, to byly tmavé lesy a bílé zamrzlé vodní plochy spojené průplavy. Také polední podívaná o den později na sluncem zalité severní a střední Čechy, na Lovosice, na Mělník se zámkem a soutokem Labe a Vltavy nebo na Neratovice a posléze také na kladenská sídliště, byla úchvatná. Česká krajina je v porovnání s ruskou rovinou plastičtější a z ptačího pohledu velmi malebná. Před Prahou jsme se již těšili z domova. Věřili jsme, že vše dobře dopadne a šťastně přistaneme. To se nám také za necelých 20 minut splnilo.

Výstavu v Novorossijsku jsi označil jako předposlední. Kde tedy nyní jsou tvé fotografie vystaveny?
Z Novorossijska, kde výstava skončila 15. února byla kolekce fotografií odeslána diplomatickou cestou do hlavního města Srbska Bělehradu. Zde bude návštěvníkům přístupna v měsíci březnu a pak již bude směřovat za oceán k našim krajanům v severní Americe. Připomenu jen, že dalších několik mých fotografií bylo během měsíce února k vidění v knihovně ve Žďáru nad Sázavou.

Byla možnost prezentovat při Tvé cestě také Folklorní sdružení ČR a jeho program?
Samozřejmě a bylo to jedno z mých cestovních poslání. Pracovníkům velvyslanectví ČR, Českého centra v Moskvě a zástupcům Krasnodarského kraje i města Novorossijsk jsem předal materiály, propagační tisky, časopis a některé publikace i informace o činnosti našeho sdružení. Potěšil je zájem ruských souborů o vystoupení na festivalech v naší zemi a dohodli jsme se, že budou hledat cesty, jak umožnit návštěvu a pobyt našich folklorních souborů v jejich kraji. Jednou z možností je účast na jejich velkém folklorním festivalu národů Ruska, jehož se účastní také kolektivy ze zahraničí. Festival se koná v Novorossijsku každý rok v měsíci září.

[Editace článku: Luděk Šorm] Přehled návštěvnosti